Pokud si chceme vzít půjčku, pak k tomu máme vždy určitý důvod. Obvykle máme již naplánováno, jak tyto peníze využijeme – ať už ke koupi nějaké drahé věci, například nového automobilu či nemovitosti, nebo k čemukoliv jinému. Jednoduše řečeno, víme již předem účel dané půjčky. A to je dobře – podle toho také můžeme snadno posoudit, zda ji skutečně nezbytně potřebujeme, nebo zda by se dalo počkat a našetřit peníze jiným způsobem. Ovšem jakkoliv můžeme účelovost úvěru považovat za svou soukromou věc, není tomu tak. S největší pravděpodobností se nás na to budou ptát také v bance či u kteréhokoliv jiného poskytovatele.
Je to proto, že nabízí především účelový úvěr, tedy takový, kde je přesně dáno, k čemu mohou být peníze použity. To je pak následně ověřováno a kontrolováno, ať už tím, že poskytovatel danou věc přímo zaplatí, nebo tím, že bude požadovat ověřený doklad o koupi. Ať tak nebo tak, je pravdou, že i samotný účel, k němuž chceme peníze použít, může být důvodem, proč nám bude naše žádost o půjčku zamítnuta. A má to svůj důvod. Banky se většinou snaží lidi vést k rozumnému hospodaření s penězi. Musíte tedy prokázat, že danou věc skutečně nutně potřebujete, případně že se jedná o dobrou investiční příležitost. Ani jedno však nemusí být snadné.
Také je pravdou, že jsou případy lidí, kteří si berou půjčku proto, aby se dostali ze špatné finanční situace, ve které se momentálně nachází, například po ztrátě zaměstnání. To je ovšem jeden z těch účelů, které banka neuznává, neboť má oprávněně strach, že dlužník nebude schopen splácet.Je tedy pochopitelné, že si na popularitě získávají takzvané neúčelové úvěry, kdy vám půjčí peníze bez toho, aniž by se vás ptali, k čemu je potřebujete. Nutné je však poznamenat, že to není zadarmo. Musíte počítat jednak s vyšším úrokem a také s tím, že jej poskytují pouze nebankovní společnosti – a o jejich praktikách toho bylo již napsáno v novinách poměrně dost.
