Přiznám se, že mi koronavirová pandemie byla v něčem i příjemná. Když sem před nemnoha lety dorazila a nastala omezení, v první chvíli mě to i poměrně potěšilo. Vrchnost mi zakázala chodit do práce a nechala mě sedět zavřeného doma, takže jsem konečně dohnal dlouhodobý spánkový deficit. Ale všeho moc škodí. A po pár dnech už jsem měl dost i toho, o čem jsem do té doby často marně snil. Touhy po tom, abych nemusel brzy vstávat a vláčet se do ne zrovna příjemného zaměstnání. A jakmile pominula radost z takového nenadálého placeného volna a odpočinku, začalo to být zlé.
Začala mi vadit všechna ta omezení, která se nejednou měnila i ze dne na den, a když k tomu připočtu i obavy z toho, co by se mi mohlo vlastně stát, kdybych se také nakazil, plus nepříjemné pocity z nošení látkové roušky a později respirátoru, ve kterém se skoro nedalo dýchat, změnila se ona pandemie v noční můru. Která byla umocněna ještě tím, že se vlastně vůbec nevědělo, jak dlouho bude trvat, respektive zda vůbec někdy skončí. A jak je vám zřejmě známo, dá se říci, že ona pandemie vlastně svým způsobem neskončila.
Koronavirus je tu stále, pořád se mezi námi lidmi šíří, a jediný rozdíl mezi dnešní a tehdejší dobou je jenom v tom, že už dnes není tato infekce tak nebezpečná. Což ale neznamená, že by se změnila v banalitu. I dnes může představovat infikování se koronavirem nepříjemné zdravotní problémy. A proto bychom měli dělat co? Měli bychom se i nadále testovat. Už ne plošně jako za pandemie, ale aspoň tehdy, když cítíme, že bychom mohli být koronavirem nakaženi. Dnes už není problém antigenní testy https://www.covidexpert.cz/antigenni-testy/ sehnat. A jsou natolik jednoduché, že je zvládne i malé dítě. A díky nim lze omezit šíření koronaviru, u kterého nikdy nevíme, co nám může jednoho dne zase přinést.
